THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Funebrácky materiál THE VISION BLEAK zvaný „Carpathia“ získal po vyše roku od vydania správny hnilobný zápach, a tak sa ho aj touto recenziou môžete pokúsiť vdýchnuť. Predchádzajúci počin priniesol pomerne neotrelý koncept horror rocku/metalu a novinka ho mala rozvinúť do epickejšej, koncepčnej podoby.
Táto sa materializuje v podobe dramatickej básne spojenej s tradičnou mystikou Karpát. Aj napriek tomu, že po ideovú inšpiráciu sa do Karpát vydalo už množstvo zoskupení, THE VISION BLEAK tento výlet ideovo štylizujú do svojho pompézneho čiernobieleho hororového hávu. V konečnom dôsledku sa tento ideový koncept zvrhne v niečo celkom iné, ale nebudem prezrádzať. Ako som už naznačil, výrazové prostriedky sa od debutu veľmi nezmenili. Znova tu máme snahu o maximálne zapôsobenie pomocou masívneho zvuku gitár, hlbokých spevov striedaných so ženským sopránom, množstva samplov a kláves spojených v jednú dynamickú atmosférickú koláž.
Materiál sa vás bude snažiť pohltiť tak prvoplánovo, ako sa len dá. Inak povedané, každý motív je položený veľmi cielene a veľmi priehľadne. Nemôžete očakávať žiadne kľučky, prekvapivé motívy, neotrelé kombinácie. Všetko ide v už zabehnutom schémate, ale čo je hlavné, ono to znova funguje! Významnú úlohu v tomto fakte hrá výborná dynamika a spád jednotlivých skladieb, ktoré koncepčne prepojené prinášajú epický zážitok. Nemôžem síce nejako extra vyzdvihovať inštrumentálnu hodnotu, ale len veľmi účelný a profesionálne spracovaný atmosférický celok. Počúvanie „Carpathie“ proste baví, monumentálne motívy plné desu sú gradované dramatickými vokálmi („The Curse Of Arabia“), aby boli vzápätí striedané hitovkami typu „Kutulu!“. Nuda nemá veľmi priestor, ak sa samozrejme necháte vtiahnuť do exponovaného sveta majstrov hororového pátosu THE VISION BLEAK.
Podobne sú podarené texty a vlastne aj príbeh, ktorý nebudem veľmi prezrádzať. Vo výsledku sa samozrejme môže jednať o dielko krátkej trvácnosti, no pokiaľ chcete vypnúť, môže výlet do Karpát predstavovať tu správnu oddychovku. Očakávať od toho niečo príliš hlboké by však bolo fatálnou chybou.
Hororové vystúpenie majstrov pátosu THE VISION BLEAK sa opäť vydarilo. Jednoduché, účelné a priamočiare kompozície plné desivej atmosféry, hutných riffov a teatrálnych vokálov nemajú šancu nudiť. Horšie to bude asi s opočúvateľnosťou, avšak to už je iný príbeh.
7,5 / 10
Ulf Theodor Schwadorf
- gitary, basgitara, klávesy
Allen B. Konstanz
- vokály, bicie, klávesy
1. The Drama Of The Wicked
2. Secrecies In Darkness
3. Carpathia
4. Sister Najade (The Tarn By The First)
5. The Curse Of Arabia
6. Kutulu!
7. The Charm Is done
Set Sail To Mystery (2010)
The Wolves Go Hunt Their Prey (2007)
Carpathia - A Dramatic Poem (2005)
The Deathship Has An New Captain (2004)
Tak k teto desce jsem se dostal jiz zahy po vydani ..spocatku me naprosto pohltila ....na podobne temne zalezitosti si dost potrpim a porce temnoty od techto nemcu mi prisla pekelne syrova a mohutna .... dalo by se rici ,ze jsem onehda na teto desce ulit :)) ..s odstupem casu hodnotim desku take relativne vysoko ..nicmene puvodni nadseni lehce opadlo...preji jen ale The Vision Bleak mam moc rad a docela by me zajimalo zive vystoupeni teto sebranky ...na nadchazejicim Wackenu maji mit svuj set a bylo by fajne,kdyby navstivli treba ceske festivaly jako jsou Brutal Assault a nebo i Masters of Rock ...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.